Jantelagen

Nemyslete si, že jste něco víc než ostatní! Nevyčuhujte z řady!

O jantelagen se nedozvíte, dokud neporušíte předchozí pravidla, je to téma, o kterém se sice mluví, ale tak jaksi potichu, v kruhu lidí, kteří si nejsou naprostými cizinci. 

Jen zkuste říct nahlas něco, co si ostatní jen myslí. Zmínit svoje vlastní zásluhy na určitém projektu (i když jsou pravdivé). Výrazně se lišit od okolí. Setkáte se s hrobovým tichem, zvednutými obočími a odměřenými pohledy. Vibrace pocítíte hned - cosi ve vzduchu se změnilo, atmosféra zhoustla a vy ani nevíte proč. Jen tušíte, že to mohlo mít něco společného s tím, co jste z pusy vypustili před pár vteřinami. Většinou vám nikdo hned neřekne, co je špatně, ale podařilo-li se vám spřátelit se s domorodci, podají vám vysvětlení. Oni o jantelagen vědí, kritizují ho, ale veřejně se žádné filipiky nedočkáte. Jak jantelagen! 

Jednou jsem seděla v kabinetě s ostatními kolegy a opravovala písemky. Zazvonil mobil. Volali z tlumočnické agentury, jestli bych pro ně nemohla tlumočit a protože tlumočím z vícero jazyků, pochopitelně jsem se ptala, který konkrétně mě bude čekat večer. Po dokončení hovoru se ke mně obrátila kolegyně matematikářka a ptá se: "Kolik jazyků umíš?" "Tlumočím ze čtyř, umím anglicky a učím se rusky". Kolegyně se na mě zkoumavě zadívala, pronesla něco ve smyslu "to jsi šikovná" a vrátila se zpátky ke svým přípravám. Ale prvotní soudržná atmosféra už byla ta tam. Dovolila jsem si být něčím víc a na zbytek pracovní doby jsem se ocitla v izolaci. Kolegyně není závistivá (jak by se to mohlo zdát Čechům), jen vyrostla v zemi, kde má jantelagen dlouhé kořeny. Správná odpověď měla znít nějak takhle: "Moc jazyků ve skutečnosti neumím, tlumočím ze čtyř a domluvím se anglicky, ale není to nic moc." 

Zmenšete svoje zásluhy, jak jen to jde a nezacházejte do detailů. Vy víte, že umíte, ví to pravděpodobně i okolí, ale pokud nebudete hrát podle nepsaných pravidel, nečekejte oblíbenost v kolektivu a kolegiální podporu. 

P.S.: Jantelagen je původně norsky zveršovaný zákon z r. 1933 a jeho autorem Aksel Sandemose. Víc viz Wikipedie.